Trochu kontroverzní titulek pro článek, zvlášť teď před Vánoci a v době neutuchající koronavirové pandemie. V Domácím hospici svaté Zdislavy v Třebíči je ale radost spojená s umíráním přirozenou součástí péče o klienty. Nebo lépe řečeno je cílem jejich práce. Nejde jen o ulehčení ve smyslu dostupnosti péče. Jde především o přirozenou lidskost a radost z kontaktu, které umírajícím často chybí.
Jak je však těžké přiblížit tuto myšlenku dnešní společnosti, o tom ví své i primář a odborný poradce hospice Ladislav Kabelka. Proto za přispění kolegů lékařů a sester v paliativní péči vydal v těchto dnech knihu Nemocné rozhovory, v níž za pomoci jednotlivých autentických příběhů vysvětluje specifika komunikace při doprovázení nevyléčitelných pacientů i jejich rodinných příslušníků.
Křest knihy se konal navzdory opatřením tento týden, kde jinde než v prostorech Domácího hospice svaté Zdislavy. Autor měl příležitost osobně poděkovat všem, kteří se na vzniku knihy podíleli. Za mohutného přispění technických vymožeností se této akce mohli zúčastnit alespoň na dálku kromě jiných také dva důležití protagonisté: redaktorka vydavatelství Grada Michaela Lízlerová, která její vydání prosadila a pomohla jí na svět, a pan doktor Radkin Honzák, který se stal recenzentem knihy a ve svém vstupu ji zhodnotil: „Je nesmírně lidská a přitom není sentimentální. Vím, jak je obtížné naformulovat něco, co je velice závažné a je potřeba o tom mluvit, a ubránit se vnucujícím se klišé, která mají tendenci to trochu odlehčit. Tohle není jednoduché čtení. Ale není ani těžké.“ Budoucí čtenáře pak povzbudil: „Je to čtení, které vás bere od začátku do konce a které mluví přirozeným jazykem o přirozeném světě, což je dneska vzácnost.“ Zdá se, že si takovou vzácnost hýčkají i v Domácím hospici sv. Zdislavy, kde se přirozená lidská radost snoubí se stejně přirozenou věcí, jako je umírání. Advent a Vánoce jsou o radosti. Že by ten titulek tedy přece jen nebyl až tak kontroverzní?