O nás

Cesta jde pořád dál a dál kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na těžkých nohou dám se vést až k větší cestě, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám.

J. R. R. Tolkien

spisovatel, filolog a profesor

Charita v celosvětovém kontextu

Jako nejstarší dobročinná organizace s celostátní strukturou v České republice jsme zároveň největším nestátním poskytovatelem sociálních i zdravotních služeb. Naši síť tvoří více než 320 Charit různé velikosti – od malých farních až po ty diecézní nebo arcidiecézní. Pořádáme Tříkrálovou sbírku, nejrozsáhlejší sbírkovou akci u nás.

 

Charitní síť

Charitu Česká republika tvoří 309 místních a 10 arcidiecézních nebo diecézních Charit včetně České katolické charity a Řeckokatolické charity. Jsme jedním ze 165 členů celosvětové organizace Caritas Internationalis a evropské sítě Caritas Europa s 49 členy.

 

Základní údaje o organizaci
Zřizovatel: Česká biskupská konference
Statutární orgán: Mgr. et Mgr. Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika
Právní forma: církevně právnická osoba
Nejvyšší orgán: rada ředitelů
Prezident Charity Česká republika: Mons. Pavel Posád

 

Profesionální péče se stoletou tradicí

Každoročně pomáháme téměř 150 tisícům lidí po celé republice a naše humanitární pomoc a projekty rozvojové spolupráce přispívají k zlepšení kvality života lidí na čtyřech kontinentech. Jsme členem mezinárodních organizací Caritas Internationalis a Caritas Europa, díky tomu máme partnery po celém světě.

 

 

Charita Česká republika

 

Každý člověk je pro nás důležitý

V Charitě je na 8 500 zaměstnanců a spolu s desítkami tisíc dobrovolníků podáváme pomocnou ruku těm, kteří si sami neporadí – kvůli nemoci, stáří, hendikepu, dluhové pasti či sociální nouzi. Naším zřizovatelem je Česká biskupská konference, pomoc ovšem poskytujeme bez ohledu na náboženství, rasu, národnost nebo státní či politickou příslušnost. Respektujeme práva i důstojnost každého člověka.

Historie vzniku Domácího hospice sv. Zdislavy

Vznikl v roce 2012 a navázal na existující odlehčovací službu, která byla podpořena Krajem Vysočina a umožňovala lidem pečujícím o vážně nemocné blízké v domácím prostředí nezbytný odpočinek. S příchodem nové vedoucí Mgr. Evy Vráblové se ze sociální služby postupně rodila zdravotně – sociální služba. U zrodu stál také prim. MUDr. Ladislav Kabelka, PhD., v té době primář Hospice sv. Josefa v Rajhradě a MUDr. Pavel Svoboda. Velkou oporou v rozvoji a vzniku hospicové služby v Oblastní charitě Třebíč byl ředitel Mgr. Petr Jašek, ekonom Ing. Rostislav Lavička, vrchní sestra Jana Fialová a koordinátorka zdravotně-sociální péče Bc. Eva Hanáková i mnoho dalších kolegů, kterým patří náš velký dík. Společně jsme službu provedli Pilotním projektem VZP, ČSPM, MZ a ÚZIS a pomohli jsme prokázat, že model domácí hospicové multidisciplinární péče za podpory nepřetržitého dohledu 24/7 lékařů a sester je pro pacienty bezpečný, přínosný a poskytne jim stejnou kvalitu péče jako v nemocnicích.

 

 

Začínali jsme v počtu asi pěti zaměstnanců a dnes nám nestačí největší místnost v našem sídle na ulici Generála Sochora 705, když se každou středu sejde náš multidisciplinární tým. Velké poděkování patří rodině Vejdovských za rekonstrukci a úpravu zahrady kolem našeho sídla.

 

Bez podpory drobných dárců i významných firem a státu bychom naši vizi umožnit pacientům strávit závěr života doma nemohli uskutečnit.

Hodnoty tvořené našim týmem

Důstojnost

Tato hodnota vychází z přesvědčení, že člověk byl stvořen Bohem a k Božímu obrazu. V naší každodenní praxi se snažíme naplňovat důstojnost člověka tak, že k lidem, se kterými se setkáváme, i k nám samotným, se chováme s úctou, respektem, empatií. Nevytváříme si předsudky, nehodnotíme způsob života a jsme přesvědčení, že lidská důstojnost je nezcizitelná, člověk o ní nemůže přijít nemocí, stářím ani vlastním zaviněním. Jsme připraveni poskytnout pomoc potřebnému v každé situaci a v každých podmínkách.

 

Smysl

Často vnímáme, že přes všechny těžkosti všedních pracovních dní cítíme, že naše práce má smysl. Těžké téma umírání, které nás provází každý den, zároveň přináší i mnoho důležitých momentů, kterým jsme na blízku a které s rodinami sdílíme. Dobrá smrt může spojovat rodiny, změnit hodnoty lidí a uzdravit vztahy. Strach, nejistota i obavy se často změní v pokoru, usmíření, poděkování a změnu pohledu na život. Naše přítomnost při doprovázení je to, co dává naší práci smysl.

 

Profesionalita

Odbornost nám umožňuje vidět člověka v jeho celistvost, vnímat ho jako biologickou, psychologickou, sociální i spirituální osobnost. Nejde jen o to zbavit člověka symptomů nemoci, dobře technicky vykonávat práci, ale především vnímat ho jako lidskou bytost a zachovat mu co možná nejvyšší kvalitu života do posledních dnů ve všech oblastech bytí.

 

Lidskost

Všichni, kdo pracujeme v této službě si uvědomujeme, že lidskost je nezbytnou součástí pro vykonávání naší profese. Podle nás je potřeba, aby lidé vnímali a cítili, že jsme jim nablízku, že jim nabízíme i sami sebe a že jim věnujeme pozornost nad rámec našich běžných pracovních povinností. Je pro nás důležité, aby forma vzdělávání nezahrnovala pouze odbornou přípravu, ale především formovala naše srdce a abychom v sobě prohlubovali lásku k bližnímu.

 

Spiritualita

V blízkosti smrti člověk více než jindy v životě přemýšlí více do hloubky o smyslu a hodnotách života. Spiritualita je oblast, která významně odchod člověka ze života ovlivňuje. Je to jedna z nejtěžších oblastí jak pro nemocného, tak pro nás v týmu. Projevuje se v mnoha souvislostech, kterým je potřeba se věnovat a učit se jim porozumět. Spirituální hodnoty jsou obtížně sdělitelné a těžko komunikovatelné. Mají tendenci přesahovat vše, co běžný lidský život obsahuje. Nemocný člověk se začíná daleko více dívat do sebe než kolem sebe a my se učíme správně na to vše reagovat, uvědomovat si důležitost sdílení a podpory nejen od nás v týmu, ale také od kněží a psychologů. Je to období, které je těžké jak pro člověka, který ve svém životě potkal Boha, tak především pro ty, kteří teprve s příchodem těžké nemoci začnou přemýšlet o tom, co bude po smrti. Doprovázení člověka v hospicové péči vnímáme především jako podporu smíření, odpouštění a přechodu na druhý břeh.