01 Říj Chci pomáhat lidem, kteří o to stojí, říká lékař Dušan Nováček
Rodiny a pacienti se v terénu Třebíčska setkávali s Dušanem Nováčkem. Tento havlíčkobrodský lékař u nás v hospici absolvoval předatestační stáž. Nyní ji úspěšně završil, takže postupně míří k atestaci a do praxe, kde bude působit coby paliatr. Proč vůbec dělá po čtyřicítce tak výraznou profesní změnu? Ve kterém koutě Vysočiny se s ním lidé začnou setkávat? A kdo jsou pro něj „hezcí psychotičtí pacienti“? Odpověděl v následujícím rozhovoru.
Přicházíte ze zcela odlišného oboru, že?
Jakožto psychiatr jsem mezi stážisty „popelka“. Většina paliatrů se rekrutuje z ARO nebo z onkologie, anebo z praktického lékařství. Na Třebíčsku jsou i plicaři. Vrámci domácí hospicové péče mi ovšem jako výborná původní kvalifikace připadá právě moje psychiatrie. Ano, jsou nezbytné tvrdé medicínské znalosti, bez nich to samozřejmě nejde. Ale nezbytný je i vysoký podíl rozvinutých komunikačních dovedností a dejme tomu i osobnostní zralost, která přichází s věkem a člověk se ji učí právě kontaktem s pacienty.
Splnila stáž vaše očekávání?
Z pohledu, abych se naučil pracovat s pacienty v terénu, zcela určitě. Dostal jsem hodně prostoru. Chtěl jsem do Třebíče, měl jsem osobní doporučení lékařky, která tu stážovala před pěti lety. Třebíčský domácí hospic patří mezi několik málo akreditovaných pracovišť vrámci Česka.
Kolik let praxe máte na oddělení psychiatrické nemocnice?
Teď to bude dvacet let. Medicínu studují všichni budoucí lékaři stejnou, specializují se až posléze. Před vstupem do terénního hospice jsem musel oprášit řadu klasických vědomostí, přičemž příprava na atestaci zahrnuje například i pobyt na onkologickém oddělení. Přesto jsem si ověřil, jak je významné, když hospicový lékař vstoupí do rodiny a rychle pozná, v jaké se rodina nachází konstelaci. O co tam jde v rámci komunikačního a vztahového nastavení, kde vězí jádro problému, pokud tam problém je. Lidé většinou vytahují zástupné věci a to podstatné je jinde – bývá v emocích, ve vztazích. Psychiatr je profesně nastavený, aby tyto věci odečítal. Pro mě je to poměrně snadné.
V paliativní péči jde z velké části o navození klidné atmosféry při doprovázení nemocného, že?
Ano. A když klid není, jde o to, vtáhnout do rozhovoru člověka, který je rozrušený, aby se jeho situace posunula lepším směrem. Je jistě skvělé umět správně nastavit farmakoterapii, ale o to jde v paliativně asi tak z jedné desetiny. Významná je v tomto oboru právě komunikace.
Domácí hospic má svůj název odvozený od principu práce, tedy že tým jezdí pomáhat do terénu přímo do rodin. Významnou roli sehrávají sestry…
Rozhodně. Když zhodnotím konkrétně mou zkušenost z Třebíče, vnímám, že hospicové sestry mají větší autonomii než nemocniční. Třebíčské hospicové kolegyně jsou hodně samostatné. Profesně jsou natolik kvalitní a zdatné, že se na ně dá – z mého pohledu lékaře – spolehnout. Když zrovna na místě není doktor a ony řeknou – břicho je v pohodě, vím, že to tak je. Ale když takto chválím sestřičky, nechci vynechat ani sociální pracovnice, pečovatelky a řadu dalších lidí, kteří v zázemí hospice odvádějí spoustu důležité práce, aby celý tým dobře fungoval a my zdravotníci se mohli věnovat jen práci s pacienty.
Mimochodem, nabízí se otázka – jak vás vůbec napadlo, udělat si novou specializaci na paliativu? Přecejen už jste profesně dobře a bezpečně ukotvený v psychiatrii, stabilně na jednom pracovišti. Dělat si další atestaci po čtyřicítce, je ostrý zářez v zaběhaném režimu, chce to dost času a energie. Nelze si třeba v klidu naplánovat dovolenou s rodinou, protože jste pořád někde v práci a na stážích, je to tak?
Jasně. Těch důvodů bylo několik, proč jsem udělal rozhodnutí. Jednak hrozilo, že ze mě na mém pracovišti v brodské psychiatrické nemocnici udělají primáře a já o to nestál. Pak jsem rovněž silně vnímal, jak potřebuju změnu. Pracuju většinu let na oddělení neklidu, jde o opravdu náročné situace. Moje práce mě přestávala bavit a začala nadměrně vyčerpávat s přirozeným procesem stárnutí. Zjistil jsem, že to, co mě profesně těšilo dřív, což jsou pro mě „hezcí psychotičtí pacienti“, se mění. Že u nás končí čím dál víc drogově závislých a „nespravitelných“ pacientů, kterým se nedá pomoct jinak, než že se zavřou na psychiatrii. Takže se chrání oni sami před sebou a společnost před nimi. Lidí, kterým se dá efektivně pomoci a mít z toho radost, je na mém oddělení stále méně a méně. A já chci pomáhat.
No ale v paliativě vám zase pacienti umírají…
Jenže to je úplně něco jiného. Paliativa je úplnou esencí pomáhající profese. Samozřejmě, paliativa nastupuje ve chvíli, kdy je medicínsky jasné, že už pacient není vyléčitelný a je zbytečné se o to pokoušet. Už se o tom nevedou diskuze, pacient i rodina v tom souzní s lékaři. Je žádoucí si to otevřeně říct a důstojně takového člověka doprovodit k závěru života. Rychle úlevit od symptomů a bolesti včetně duševní. Paliatr hledá nejvhodnější možnosti, jak pacientovi i rodině pomoci zvládnout těžké období. Což je pravý opak denní reality na akutní psychiatrii, kde je většina pacientů bez náhledu nad sebou samými a nedobrovolně, péči nechtějí, nechtějí tam vůbec být. Jde o permanentní konflikt a válečnou situaci. V hospici je to velmi vzácný jev, když se objeví odpor k péči. Když se však ukáže ze strany rodinných příslušníků, dá se komunikačně řešit, dospět ke shodě.
A vy jako člověk v pomáhající profesi zkrátka potřebujete i pozitivní zpětnou vazbu, to je přirozené…
Samozřejmě. Pomůžu lidem, kteří o to stojí, a to velmi rychle. Nedobrovolnost je na akutní psychiatrii velmi psychicky vyčerpávající. Devět pacientů z deseti tam nechce být, ale jinak to nejde.
Kde plánujete působit po atestaci?
Na Pelhřimovsku v charitním mobilním hospici. Budu jezdit po vesnicích a městech tohoto koutu Vysočiny. Ovšem stále zůstanu na část úvazku působit i v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod.
Na co se teď těšíte?
Spíš na co se netěším. Atestování bude obtížné. Stáž v Třebíči byla náročná, protože je zde opravdu hodně práce, laťka je vysoko, ale zjišťuju, že mi to prostředí, parta lidí, bude chybět. Takže mě vlastně netěší, že tahle epizoda končí.
MUDr. Dušan Nováček
Nar. 1978 v Třebíči
Vystudoval 2.LF UK v Praze
Pracuje jako psychiatr v Psychiatrické nemocnici Havlíčkův Brod
Koníčky: např. vše okolo stavby domu
HANA JAKUBCOVÁ