30 Srp Příběhy klientů osobní asistence
Slečna Sára Černá, Mikulovice, 21 let
„Chci Charitu!“ Tak tohle je oblíbená věta Sáry. Dívky, která je po dětské mozkové obrně na vozíčku. Nechodí, má složitější úchop v rukou. Osobní asistentky ze Střediska sv. Zdislavy za ní jezdí od jejích 13 let. Začalo to doprovodem do školy. Postupně se kontakt prohloubil, až se asistentky staly součástí širší rodiny. Dnes, když je Sára ve školním roce přes týden ve specializovaném stacionáři, charitní asistentky „vykrývají“ všechny prázdniny, volna, období po operacích, které dívka s postižením čas od času musí absolvovat.
„Tahle úžasná, upovídaná, srdečná a empatická holka byla prvním uživatelem našich služeb, ke kterému jsem šla, když jsem začínala s osobní asistencí v Oblastní charitě Třebíč,“ vzpomíná Eva Mikulášová. Na rodině Černých obdivuje, jak odjakživa Sáru vedou k samostatnosti, přičemž ji naplno zapojují do běžného režimu. Dívka je s nimi na všech výletech. Vzali ji k moři. O všem s ní mluví. A tak má Sára opravdu velký přehled, byť jí choroba přivodila menší mentální postižení. Zkrátka pečující okolí s pomocí osobní asistence mladou ženu táhne kupředu.
I díky začlenění do školního kolektivu, kdy teď už ze všech stran vnímá starostlivou podporu, je představitelné, že jednou zvládne samostatně žít například v chráněném bydlení.
„Přitom když jsem k ní jako první z nás začala jezdit, byla kvůli nevhodně nastavenému režimu ve škole spíš uzavřenější. Po dohodě s jejími rodiči, kteří samozřejmě do třídy neviděli, jsme učinili postupné změny včetně odchodu do jiné školy a Sára jakoby rozkvetla,“ říká Eva Mikulášová. Dívka si dokonce žádá i přes prázdniny domácí úkoly, které mívá hotové už v červenci. Co ji krom cestování nejvíc baví? Deskové hry, zpěv a hudba obecně. „Teď nejvíc frčí Frozen. Prostě muzika z Ledového království. A muzikály má ráda. Je to takové naše sluníčko,“ dodává Mikulášová.