„Hrdý Budžes je dar z nebes, musíme ho opatrovat,“ říká Bára Hrzánová

S herečkou a zpěvačkou Bárou Hrzánovou jsme si povídali po koncertě v Penzionu pro seniory v Krahulově, kde vystoupila spolu s hudebníky Máriem Bihárim, Nickem Arthoferem a Matyášem Mejzrem. Počasí sice nepřálo venkovnímu vystoupení, ale i společenská místnost uvnitř budovy poskytla prostor pro úžasný zážitek. Povídali jsme si nejen o Cigán tour, jak s hudebníky toto koncertování nazvali, ale také o představení Hrdý Budžes.

 

Uplynulý rok byl pro všechny hodně náročný. Je něco, na co Vy osobně budete vzpomínat v dobrém?

 

Na spoustu věcí. On má člověk pocit, že vlastně nežil. Ale já jsem si ověřila, že je dobré pojmenovávat věci, které se staly. V divadle Kalich jsme měli premiéru hry Silnice, s kapelou Condurango jsme natočili dvě písničky a dva klipy. Z Francie přijel náš syn i se svou francouzskou přítelkyní. Vlastníma rukama jsem porodila tři štěňata, jedno jsme si doma nechali, ostatní jsme dali do dobrých rukou našich přátel. Stalo se hodně krásných věcí.

 

Už od loňska zpíváte takzvaně „pod okny“ domů pro seniory nebo domů s pečovatelskou službou a hospiců. Jak tenhle nápad vznikl?

 

Vznikl už loni v dubnu. Dívala jsem se na televizi a tam zrovna zpívala Anna K., jen s kytarou, na malém pódiu. Pak jsem s manželem Radkem seděla na zahradě a říkala jsem mu: „Ti muzikanti se mají, jen vezmou kytaru a vyjedou, to my s divadlem nemůžeme. A pak mi došlo, že jsme dřív s Máriem projezdili spoustu charitativních akcí. Zavolala jsem naší manažerce Renatě Králové, že bychom vyrazili. Za čtvrt hodiny volala zpátky s tím, že má šedesát objednávek.

 

Jak tato vystoupení prožíváte?

 

První hraní byla taková euforie. Všichni jsme byli nadšení, že se vidíme, že můžeme dělat to, co umíme a máme rádi. A to trvá pořád. Je to o tom, aby se lidi setkávali, aby si zpívali a povídali, aby se objímali a nebáli se jeden druhého.

 

Představení Hrdý Budžes, které v rámci benefičního večera Domácí hospic sv. Zdislavy nabídne, hrajete už téměř dvacet let. Vy jste z počátku takovému úspěchu nevěřila. V čem je podle Vás hra výjimečná?  

 

Hrdý Budžes je výjimečný v tom, jak se vlastně vzpříčil veškerým divadelním zákonitostem. Já jsem ho začala brát jako dárek z nebes, který k nám přistál a my ho musíme s velkou úctou opatrovat, oprašovat a hýčkat, aby se ta jeho křehká struktura nerozbořila. Jako dárek to bereme a jako dárek to také přenášíme.

Co děláte s kolegy herci pro to, aby vám hraní nezevšednělo? Je tam vůbec prostor pro improvizaci?

 

To ne. Na tohle já jsem na jevišti poměrně přísná a uspořádaná. Improvizace se u nás moc nepěstuje. Samozřejmě se při tom množství představení něco nečekaného může stát. A pokud je ta věc živoucí, tak se to zpracuje. Televizní záznam Budžese, který vznikl už při páté repríze,  je trochu jiné představení, než vidí současní diváci. Duch a význam je stejný, ale je tam spousta narozených situací, které třeba nedopatřením vzniknou.

 

Vzhledem k mimořádným opatřením se benefiční představení přesunulo na 5. října, vstupenky jsou stále k dispozici.  Jak by na Hrdého Budžese pozvala Bára Hrzánová, představitelka hlavní hrdinky?

 

Pozvala bych všechny milé diváky, kterých si nesmírně vážím. Přijďte, bude tam teplo, budeme se dívat do očí. Můžeme se obejmout, já se se všemi i políbím. A navíc ještě uděláte dobrý skutek, protože přispějete na Domácí hospic sv. Zdislavy. Kdo je fanoušek Foglara, tak si může 5. října vyplnit několik modrých okýnek – radostný zážitek, dobrý skutek. Se slušnou mluvou to sice v Hrdém Budžesovi pokazíme, ale když divák ráno přidá studenou sprchu, bude mít modrých okének i tak dost.