„Jsem řiditel tohohle autobusu“
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Do černočerné tmy pondělního rána zvoní budík. „Ještě chvilku,“ zamumlám a otočím se na druhý bok. Z malé chvíle je v tu ránu půlhodina. „Tatíííííí, honem, zaspali jsme! Zavezeš mě, prosím, na nádraží?“ K mé smůle je venku příšerná zima a dvacet čísel nového mokrého sněhu....